Naše redakce vytvořila během prosince sestavu desetiletí, tedy čtyři útočné řady, tři obranné páry a duo gólmanů napříč celou ligou z nejlepších hráčů od 1. ledna 2010 až do 31. prosince 2019. Jelikož se v tomto období představil celá řada hvězdných hráčů, museli jsme učinit několik nelehkých rozhodnutí. Hvězdy, které se nakonec do našeho výběru těsně nevešly najdete v sekci 'Čestná uznání'.

Útok

1. útočná řada: Alex Ovechkin - Sidney Crosby - Patrick Kane

Toto trio je vlajkovou lodí celého desetiletí. Ovechkin dokázal šestkrát vyhrát Maurice Richards Trophy (2013, 2014, 2015, 2016, 2018, 2019) pro nejlepšího střelce ligy a k ní přidal Hart Trophy (2013), Ted Lindsay Award (2010) a vysněný Stanley Cup (2018) okořeněný Conn Smythe Trophy. Za 768 utkání nastřílel 437 gólů a překonal svého nejbližšího pronásledovatele Stevena Stamkose o 74 zásahů.

Sidney Crosby má za sebou divoké desetiletí. V něm bojoval s častými zraněními v čele s otřesem mozku. Když byl ale na ledě, válel. Pittsburgh dovedl k obhajobě Stanley Cupu (2016, 2017) a stal se teprve třetím hráčem dějin, který získal dvakrát za sebou Conn Smythe Trophy. Svou sbírku rozšířil i o Hart Trophy (2014), Ted Lindsay Award (2013, 2014), Art Ross Trophy (2014) či Maurice Richard Trophy (2010, 2017). Během 630 klání nastřádal 788 bodů.

Pokud Patrick Kane v něčem své parťáky z útoku převyšuje, je to počet Stanley Cupů (2010, 2013, 2015), které získal tři. V roce 2010 vstřelil vítězný gól ve finále play off, Conn Smythe Trophy si ale odnesl až v roce 2013. Z individuálních trofejí ulovil Art Ross Trophy, Ted Lindsay Award i Hart Trophy (všechny 2016). Za 741 zápasů získal 798 bodů, čímž se stal nejproduktivnějším hráčem této dekády. Pokud v zápasu s Calgary získá ještě dva body, bude jediný, kdo překoná hranici 800 bodů.

2. útočná řada: Claude Giroux - Jonathan Toews - Phil Kessel

Giroux zažíval lepší i horší období, celé desetiletí ale platil za stálici Philadelphie, což dokazují zisky Bobby Clarke Trophy pro nejužitečnějšího hráče Flyers (2011, 2012, 2014, 2016, 2018). Za 776 zápasů nasbíral 736 bodů.

Captain Serious, jak se Toewsovi přezdívá, dotáhl Blackhawks k zisku tří Stanley Cupů (2010, 2013, 2015). V celkovém bodování dekády se umístil na 15. příčce s 627 body v 733 zápasech. Za své výkony v play off 2010 si vysloužil Conn Smythe Trophy, sbírku později rozšířil o Frank J. Selke Trophy (2013).

Phil od roku 2010 vystřídal celkem tři kluby - Toronto Maple Leafs, Pittsburgh Penguins a Arizonu Coyotes. Nejlepší léta zažil u Tučňáků, kde získal dva Stanley Cupy. Pokud ostatní v týmu něčím převyšuje, je to jeho série železného muže. Od sezony 2010-11 nevynechal jediné utkání. Za 786 utkání si připsal 696 bodů.

3. útočná řada: Brad Marchand - Patrice Bergeron - Corey Perry

Provokatér a skvělý hráč v jedné osobě. Tak bychom mohli shrnout styl Brada Marchanda. Jen těžko byste mezi jeho soupeři hledali více nesnášeného hráče. Jeho styl je ale pro Boston užitečný. S Bruins se podíval třikrát do finále, přičemž v jednom případu získal Stanley Cup (2011). Během 709 utkání zaznamenal 616 bodů.

Marchandův parťák z útoku Patrice Bergeron platí za jednoho z nejužitečnějších a nejefektivněji hrajících centrů všech dob. Nesbírá sice stovky bodů rok co rok, zato je odborníkem na vhazování (58.5%) a za svou obrannou činnost byl čtyřikrát oceněn Frank J. Selke Trophy (2012, 2014, 2015, 2017). Za 717 střetnutí mu na konto přibylo 590 bodů.

Třetí řadu uzavírá na pravém křídle Corey Perry, který drtivou většinu desetiletí odehrál v barvách Anaheim Ducks. Jeho vrchol přišel v roce 2011, když si odnesl Maurice Richard Trophy. V posledních letech ale jeho forma ruku v ruce s množícími se zraněními uvadala. Za 695 utkání si připsal 553 bodů.

4. útočná řada: Jamie Benn - Connor McDavid - Blake Wheeler

Kapitán Dallasu si po divokém závěrečném závodu odnesl Art Ross Trophy pro nejproduktivnějšího hráče ligy, přičemž mu na její zisk stačilo pouhých 87 bodů. Za 745 zápasů zapsal 648 bodů.

Kdybychom tento tým sestavovali od roku 2015, McDavid by byl vážnou konkurencí Sidney Crosbyho na pozici centra první řady. Ten si totiž během 328 klání připsal na konto 435 bodů, což činí průměr 1,32 bodu na utkání, zatímco Sid the Kid se může pyšnit průměrem 'pouze' 1,25 bodu. Za svou krátkou kariéru stihl McJesus získat Art Ross Trophy (2017, 2018), Hart Trophy (2017) a Ted Lindsay Award (2017, 2018).

Wheeler je jedním z mála hráčů, kteří hráli v organizaci ještě pod hlavičkou Atlanta Thrashers, která zanikla v roce 2011. Vrcholu své kariéry dosáhl překvapivě až ve 32 letech, když v sezonách 2017-18 a 2018-19 posbíral shodně 91 bodů. Celkově se poté může pyšnit bilancí 663 bodů v 779 utkáních.

Čestná uznání - útočníci:

Evgeni Malkin - Nejlepší hráč za kalendářní rok 2012 hrál vždy ve stínu Sidney Crosbyho, což mu vždy škodilo v jakýchkoli žebříčcích včetně toho našeho. Malkin by ale hrál v mnoha klubech prim a stal by se hlavní tváří organizace. Již zmiňovaný rok 2012 přinesl při zranění Crosbyho vrchol jeho kariéry v podobě zisku Hart Trophy, Art Ross Trophy a Ted Lindsay Award. K nim přidal v letech 2016 a 2017 Stanley Cup.

Anze Kopitar - Nejlepší slovinský hráč dějin dovedl Kings ke dvěma Stanley Cupům (2012, 2014). Dvakrát získal Frank J. Selke Trophy (2016, 2018) a jednou Lady Byng Trophy (2016).

Steven Stamkos - Druhý nejlepší střelec dekády platí za podobnou stálici v Tampě Bay jako Claude Giroux ve Philadelphii.

John Tavares - Pro fanoušky Islanders je to zrádce, který utekl ke konkurenčním Maple Leafs. Ať již ale máte na Tavarese názor jakýkoli, nemůžete mu odebrat nálepku hvězdy. Za 742 zápasů si připsal 714 bodů.

Nicklas Backstrom - Jeden z nejméně doceněných hráčů. Podobně jako Malkin hraje ve stínu svého parťáka. On je ale s 699 body v 723 utkáních sedmým nejproduktivnějším plejerem celé dekády.

Henrik Sedin a Daniel Sedin - Dvojčata Sedinova byla ztělesněním Vancouveru. Především na začátku dekády dokázali švédští bratři dominovat. Henrik získal Art Ross Trophy (2010) a Hart Trophy (2010), Daniel získal o rok později Art Ross Trophy a Ted Lindsay Award.

Obrana

1. obranný pár: Duncan Keith - Erik Karlsson

Keith bol v uplynulej dekáde kľúčovou postavou pri jazde “čiernych jastrabov“ za tromi Stanley Cupmi. V rokoch 2010 a 2014 získal Norrisovu trofej pre najlepšieho obrancu súťaže a v roku 2015 mu bola udelená trofej Conna Smytha pre najužitočnejšieho hráča vyraďovacej časti. V desiatich uplynulých sezónach dokázal prihrať až na 341 gólov, čo z neho robí šiesteho najlepšieho nahrávača medzi obrancami.

Len ťažko by ste hľadali produktívnejšieho obrancu než je bývalý kapitán “senátorov“ z Ottawy. Počas posledných desiatich sezón si na svoje konto pripísal až 565 bodov (128+437) v 659 odohraných zápasoch. V rokoch 2012 a 2015 bol ocenený Norrisovou trofejou pre najlepšieho obrancu a v rokoch 2012, 2016 a 2017 získal aj Vikingovu trofej pre najlepšieho Švéda hrajúceho v NHL.

2. obranný pár: Victor Hedman - Drew Doughty

Opora zadných radov Lightning bola počas uplynulej dekády trikrát nominovaná na najlepšieho obrancu základnej časti, pričom vyhrať sa mu podarilo iba v roku 2018. To však nemení nič na fakte, že tento švédsky obor mal nemalý podiel na zisku Prezidentovej trofeje pre Tampu v sezóne 2018-19 a Prince of Wales Trophy v sezóne 2014-15, ktorá je udelovaná najlepšiemu tímu vo Východnej konferencii. Hedman získal 435 bodov (99+336) v 657 zápasoch, čo ho radí na šieste miesto medzi obrancami.

Dvojnásobný víťaz Stanley Cupu s Los Angeles Kings v rokoch 2012 a 2014 sa okrem zisku Norrisovej trofeje v sezóne 2015-16 zúčastnil až päťkrát Zápasu hviezd, pričom od roku 2015 nechýbal ani na jednom z nich. Počas posledných desiatich sezón odohral 730 zápasov, v ktorých si pripísal 406 bodov (94+312). Takisto sa mu podarilo streliť 21 víťazných gólov, čim sa radí na ôsme miesto medzi obrancami.

3. obranný pár: Brent Burns - Zdeno Chára

Burns je už dlhodobo považovaný za jedného z najlepších ofenzívnych obrancov v lige, čo počas tejto dekády naozaj znamenite prezentoval. Sieť súperovej brány dokázal rozvlniť až 166-krát (prvé miesto medzi obrancami), pričom celkovo sa mu podarilo získať až 538 bodov, vďaka čomu sa spolu s Karlssonom stali jedinými obrancami v tejto dekáde, ktorým sa podarilo prekonať 500-bodovú hranicu. V roku 2017 získal Norrisovu trofej pre najlepšieho obrancu.

Big Z doviedol v roku 2011 Boston Bruins k šiestemu Stanley Cupu v histórii. Takisto bol ako kapitán kľúčovou postavou Bruins pri zisku Prezidentovej trofeje v roku 2014. V roku 2011 mu bola udelená Mark Messier Leadership Award, za jeho skvelé vodcovské schopnosti a pomoc v spoločnosti. Chára odohral v posledných desiatich sezónach 677 zápasov, v ktorých nazbieral 292 bodov. V štatistike +/- je spomedzi obrancov prvý s +198 a celkovo je na treťom mieste za Bergeronom (+201) a Marchandom (+220).

Čestná uznání - obránci:

Kris Letang - Piaty najproduktívnejší obranca v uplynulých desiatich sezónach bol jednou z hlavných postáv pri oboch triumfoch “tučniakov“ v tejto dekáde. V 560 zápasoch získal 440 bodov (101+339). Jeho najpamätnejší moment bol jednoznačne víťazný gól v šiestom zápase finálovej série medzi Pens a Sharks, ktorým rozhodol o výhre štvrtého Stanley Cupu v histórii klubu z Pennsylvánie.

John Carlsson - Asistent kapitána mužstva z hlavného mesta USA sa okrem zisku Stanley Cupu v roku 2018 prezentoval aj ako skvelý ofenzívny obranca. V 706 zápasoch, ktoré odohral počas posledných desiatich sezón, zaznamenal až 447 bodov (102+345), čo ho radí na štvrtú priečku medzi obrancami. V počte víťazných gólov je pre zmenu na piatom mieste za vsietenie 24 rozhodujúcich gólov.

Keith Yandle - Vedúci muž floridskej defenzívy patrí k najpodceňovanejším hráčom celej ligy. V 744 zápasoch v uplynulej dekáde sa mu podarilo získať až 473 bodov (77+396), čo z neho robí tretieho najproduktívnejšieho obrancu. Aj napriek výborným a konzistentným výkonom mu však chýba akýkoľvek individuálny či tímový úspech.

P.K. Subban - Subban prežil pomerne hektickú dekádu, keď bol súčasťou hneď dvoch veľkých výmen. Svoje schopnosti naplno ukázal v roku 2013, kedy získal Norrisovu trofej, pričom bol spolu s Krisom Letangom najproduktívnejším obrancom v onej sezóne. So ziskom 413 bodov v 681 zápasoch sa nachádza medzi obrancami na deviatom mieste. Jeho veľkou prednosťou bola aj hra v početnej výhode, keďže sa mu v nej podarilo skórovať až 45-krát (piate miesto medzi obrancami).

Dustin Byfuglien - Big Buff bol súčasťou pamätného tímu Hawks v roku 2010, ktorý po dlhých 49 rokoch priniesol Stanley Cup naspäť do “veterného mesta“. Vďaka zisku 416 bodov v 609 zápasoch sa dostal na ôsmu priečku v produktivite medzi obrancami. So 122 gólmi je štvrtým najlepším strelcom, z ktorých až 24 bolo víťazných (šieste miesto medzi obrancami). Neslávne vynikal aj v počte trestných minút, ktorých nazbieral až 826 (najhorší medzi obrancami, celkovo 11. najvyšší počet).

Brankáři

Brankářské duo: Marc-André Fleury - Pekka Rinne

Fleury neměl nejlepší průměr inkasovaných gólů na zápas. Úspěšnost zákroků (91,6%) dokonce nepatří ani do nejlepší desítky mezi maskovanými muži, kteří stihli odchytat alespoň 200 utkání. Co ho tedy posouvá před ostatní? Počet vychytaných výher (321), v nichž má náskok před druhým Pekkou Rinnem o celých jedenáct. Společně s finským gólmanem tvoří největší stálice na brankářském nebi, které jako jediné vychytaly alespoň 300 vítězství (k nim se může na silvestra připojit ještě Henrik Lundqvist, který má aktuálně na kontě 299 triunfů).

Čestná uznání - brankáři:

Henrik Lundqvist - Král Henrik patřil ke stálicím, Stanley Cup nad hlavu ale nikdy nepozvedl. Nejblíže byl v roce 2014, ale jeho Rangers podlehli Los Angeles.

Jonathan Quick - V mistrovských ročnících 2012 a 2014 platilo jednoduché pravidlo - výhra = Quick. Americký gólman byl v těchto ročnících nezastavitelný a po zásluze si odnesl domů Conn Smythe Trophy (2012).

Carey Price - Jeho vrchol přišel se sezonou 2014-15, kdy se stal držitelem William M. Jennings Trophy, Vezina Trophy, Ted Lindsay Award i Hart Trophy za úspěšnost zákroků 93,3%, 44 vychytaných výher a průměr 1,96 inkasované branky na utkání. Poté ale přišlo zranění a s ním i horší výkony.