16. 08. 2013, 12:00 » Úhel pohledu - Autor: Radoslav Vavřina

Po roce tu máme opět vyhlášení nejlepšího bitkaře uplynulé sezony! Přestože se jednalo o ročník o hodně zkrácený a i samotné play-off bylo na pěstní souboje poměrně chudé, fanoušci tvrdých bijců si jej stejně museli užít. Ovládli ho nejen těžké váhy, ale také hráči, kteří se nedají bitkaři v původním smyslu slova nazvat. Jedná se o silové útočníky, jejichž hlavní prací je spíše sbírat kanadské body, a to právě silovým stylem hry. Někteří z nich jsou však velice dobří i bez rukavic, a tak si zaslouží i místo na tomto žebříčku. Kdo je ale číslem jedna?

10. BRANDON PRUST

Brandon Prust, devětadvacetiletý Kanaďan, jenž patří právě mezi ty nejtvrdší power forvardy, patří mezi hlavní důvody návratu Montreal Canadiens mezi ligovou elitu. V play-off sice jeho tým neuspěl, ale základní část v podání Habs vypadala skvěle. Také bylo vidět, jak moc jeho odchod uškodil samotným New York Rangers. Jejich generální manažer Glen Sather se postupně zbavil i ostatních hráčů jako je Prust (třeba Michael Rupp), což se mu nakonec málem vymstilo (odnesl to jen John Tortorella). Co se Prusta samotného týče, zaznamenal nejlepší sezonu své kariéry. Ačkoli hrál méně než polovinu normálního údělu utkání, dostal se právě na půl cesty ke svému dosavadnímu rekordu v počtu kanadských bodů a daleko blíže v počtu trestných minut. Rukavice shodil desetkrát a většinou měřil síly s ostatními power forvardy. Porazil ale i takové bitkaře, jakými jsou Mike Brown nebo Frazer MacLaren.

Bilance: 6 výher, žádná remíza, 4 prohry.



9. RYANE CLOWE

Obluda z Newfoundlandu má za sebou nejspíš svou nejhorší sezonu v kariéře. Po více jak šesti sezonách opustil San Jose a v celé sezoně se mu podařilo skórovat jen třikrát. Po přestupu do Rangers se mu začalo dařit více a poté, co se stal volným hráčem, dostal pohádkovou smlouvu od New Jersey. Ta vyvolala mnoho otázek o tom, zda-li si za nedávno předvedené výkony Clowe vůbec zasouží tolik peněz a jestli toho Devils nebudou velmi rychle litovat. Já bych se ale nebál. Pokud Clowe bude stagnovat bodově, určitě týmu pomůže i jinak. Vždycky hrál hokej srdcem a jestli v tom nehodlá přestat, můžeme se těšit na to, že se vrátí v dobré formě. Co se bitek týče, za celý ročník jich zaznamenal jen pět, z toho první tři vyhrál s přehledem. Mezi jeho obětmi byl i obrovitý obránce Bryan Allen, který také není žádným nováčkem mezi bijci.

Bilance: 4 výhry, žádná remíza, 1 prohra.



8. DAVID CLARKSON

Kdo by nechtěl mít tohohle bojovného dobráka z Toronta ve svém týmu? New Jersey jej kdysi prostě ulovilo bez draftu a zkušený GM Lou Lamoriello mohl sám sebe chválit. Vždyť Clarkson hrál skoro každý rok převelice důležitou roli, právě roli power forvarda, který může nasbírat 50 bodů a zároveň více jak 100 trestných minut. Nyní se Clarkson vrací domů do Toronta a u Devils ho má nahradit již zmiňovaný Clowe. Pro Toronto to znamená další zvětšení kádru, Leafs se pomalu stávají novým Bostonem, který sice bývá za svou taktiku kritizován, ale funguje to, ne? Navíc Clarksona jen tak někdo nepřepere, povedlo se to letos jen Zacku Smithovi, a to ještě k tomu až na druhý pokus. Nedělá mu ani problém vrhnout se na velké zadáky, jakými jsou Keith Aulie nebo Oliver Lauridsen.

Bilance: 4 výhry, 1 remíza, 1 prohra.

---

NEJLEPŠÍ ČECH: RADKO GUDAS

Zatímco Roman Polák utrpěl knokaut v bitce s Kylem Cliffordem a Jakub Voráček si ve svém jediném, ač vyhraném souboji, počínal za hranicemi kodexu, Radko Gudas vlétl do NHL nikoli takovým stylem, jakým řádí ve farmářské AHL, ale podstatně lépe než jeho krajané. Na začátek si poradil se zkušeným Tomem Kostopoulosem a pak prohrál s Georgem Parrosem, ale to snad nikoho nepřekvapuje. Uvidíme, co předvede v příští sezoně, uvedl se ale celkem dobře, a to i v situacích, kdy rukavice zahazovat nemusel.

Bilance: 1 výhra, 1 prohra.

---

7. PATRICK BORDELEAU

Nejděsivější frankofonní Kanaďan tohoto roku vykročil do své kariéry v NHL jako ostřílená těžká váha. Má téměř dva metry a váží víc než metrák, a tak se nemůžeme divit, že na svého prvního přemožitele v nejlepší lize světa ještě nenarazil a až na jeden souboj všechny bitky vyhrál. Coloradu to sice moc nepomohlo, ale každý mladý tým z technickými hráči jako jsou Matt Duchene nebo Ryan O'Reilly potřebuje svého obřího policistu. Sedmadvacetiletý křídelník se nebál zahodit rukavice ani s Brianem McGrattanem, který nezažil sice moc dobrou sezonu, ale stejně je to postrach. Právě ochránce Calgary Flames byl prvním z elity, na nějž se vrhl. Výsledkem byla remíza. To ještě nedávno to s Bordeleauem vypadalo celkem bídně. V sezoně 2008/09 na sebe oblékl dresy hned šesti různých týmů než se usadil na farmě Avalanche v Clevelandu.

Bilance: 5 výher, 1 remíza.



6. COLTON ORR

Železný Orr je zpátky v plné formě. Nebo alespoň tak hrál po většinu zkrácené sezony. Uprostřed svého angažmá v Torontu dostal stopku v podobě zranění a celý minulý ročník musel prakticky vynechat, jen chvíli hrál za farmu v AHL. Letos pod novým ostrým koučem Randym Carlylem dostal novou roli v týmu, který se po odchodu Toma Wilsona docela změnil. Carlyle ví, co dělá, vždyť s Anaheimem vyhrál nedávno Stanley Cup. Každopádně rodáka z Winnipegu využíval často a projevilo se to. Leafs se konečně dostali do play-off a už už sahali po vyřazení silného Bostonu. Samotný Orr zpočátku sezony vypadal nepřemožitelně a i když narazil na několik přemožitelů, nejvíce mu v žebříčku uškodily tři prohry v řadě na konci základní části.

Bilance: 8 výher, 5 proher.

---

NEJLEPŠÍ BITKA: PATRICK BORDELEAU VS. BRIAN McGRATTAN

Bordeleaua už jsme tu měli, a to na sedmém místě, McGrattana se bohužel nedočkáme. Za celou sezonu zaznamenal jen tři pěstní souboje, což je moc málo i na to, že se hrálo jen 48 zápasů. Právě on ovšem zastavil nováčka Avalanche ve spanilé jízdě. Jako první dokázal jeho kanony umlčet a dokonce měl k vítězství blíže než jeho soupeř. Byla z toho ale nakonec jen nádherná toe-to-toe remíza a poprávu bitka roku a jedna z nejlepších v posledních letech. 27. březen byl vskutku nádherným dnem.

---

5. ZENON KONOPKA

Snad nikdo nemůže být fanouškem Zenona Konopky. Často mění týmy a místo toho, aby fanoušky vzrušoval nespoutaným stylem bitkaření jako to dělají třeba Bordeleau s McGrattanem, sází na taktiku. Má už poměrně dost zkušeností, a tak se ani nemůžeme divit, že mu ta sázka na taktiku vychází. Nyní si jeho služeb mohou pochvalovat fanoušci Minnesota Wild a vypadá to, že v hokejovém státě Konopka možná konečně zůstane o trochu déle, než bylo u něj zvykem jinde. Páté místo si zaslouží – pobil se devětkrát a prohrál jen jednou. Vsadím se ale, že Wild by raději ve svém týmu měli Matta Kassiana, který v jejich dresu zažil skvělou nováčkovskou sezonu, ta letošní v Ottawě už tak dobrá nebyla.

Bilance: 6 výher, 2 remízy, 1 prohra.



4. CHRIS NEIL

Nikdo nemá rád Chrise Neila, avšak každý by ho chtěl mít ve svém týmu. Přesně to by mělo být cílem každého ostřejšího power forvarda. Nejde o individuální trofeje ani o to, kolik fanoušků jeho týmu nosí dres s jeho jménem, soupeři ho prostě musí od srdce nenávidět. Neil takový je. Není to Sean Avery, ale dělá to v rámci pravidel, svou tvrdou prací, neunavitelností a zákeřností v osobních soubojích. Ještě více mu pomáhá, že když vás opravdu vytočí, tak s tím nemůžete nic dělat, protože pokud nejste Milan Lucic, tak ho asi ani nepřebijete. Ottawa v něm má opravdu klenot, který jednou může být velice cenným při honbě za Stanley Cupem.

Bilance: 6 výher, 1 prohra.

---

NEJLEPŠÍ NOVÁČEK: PATRICK BORDELEAU

Bordeleau bezesporu překvapil ze všech bitkařů nejvíce. Moc se toho o něm před sezonou nevědělo a ačkoli při pohledu na něj tušíte, že asi nepůjde k zemi jen tak, stále vstupoval do NHL jako zelenáč. Jenže to šlo stranou a místo zkušeností často rozhodovala právě jeho velikost a um. Doufejme, že v tom bude pokračovat.

Bilance: 5 výher, 1 remíza.

---

3. MILAN LUCIC

Tenhle obrovitý Srb nesmí v žádném bitkařském žebříčku chybět, a to i přesto, že mu sezona nevyšla zrovna podle předpokladů. Trápil se a jak sám říkal, připadal si na ledě nesvůj. Mnozí z toho vinili jeho novou smlouvu, ale jak se přiblížilo play-off, objevil se v Bostonu opět ten starý Lucic jak ho známe. Dravý, hladový a hrající na hraně. Navíc byl i více naštvaný než normálně. Už i předtím zaznamenával úspěchy, avšak jen na bitkařském poli. Nebije se sice s žádnými těžkými vahami, ale většinou si vybírá soupeře, který mu je alespoň rovný. Přesto všechny bitky vyhrál a padli mu i tací jako Chris Neil nebo Brandon Prust.

Bilance: 5 výher.



2. SHAWN THORNTON

Thornton i nadále dělá to, co mu jde nejlépe. Je přesně tím bitkařem, kterého v dnešním hokeji potřebujete. Nenasbírá hodně bodů, ale ani málo, takže týmu pomáhá hned na dvou frontách, ostatně podobně jako další hráči z tohoto žebříčku, Lucic, Clarkson, atd. Sice se mi zdá že s věkem začíná trochu slábnout, ale pořád se s ním musí počítat mezi elitu. Prohrál letos jen s opravdu dobrými bijci jako je Colton Orr nebo s neuvěřitelně velkým Johnem Scottem. V Bostonu z Thorntona každopádně bude legenda.

Bilance: 7 výher, 3 prohry.



1. FRAZER McLAREN

Nikoli Colton Orr, ale Frazer McLaren je tím, kdo toho nejvíce pro Toronto letos urval. Roli v týmu mají stejnou a jsou si naprosto rovní, ale McLaren vynikal, a to především ze začátku sezony. Ve svém novém týmu zaznamenal šest výher v řadě než si s ním konečně poradil, nutno říci že až v odvetě, už zmíněný dvoumetrový zadák John Scott. Do jisté míry změnil jeho bitkařskou náladu knokaut, který zaznamenal proti Davidu Dziurzynskému. Poté přišel takový opatrnější a hned se mu to proti Scottovi vymstilo. Každopádně se mu povedlo vrátit se alespoň trochu do formy, kterou měl na začátku sezony, a ze čtyř dalších bitek vyhrál dvakrát. Toronto ale bude patřit k nejtvrdším týmům celé ligy. Kromě Orra s McLarenem a Markem Fraserem se bude moci opřít i o nové posily jako jsou David Clarkson nebo Dave Bolland což jsou také pořádně ostří válečníci. Každopádně je na co se těšit.

Bilance: 8 výher, 4 prohry.