Už tři roky se marně snaží vyvést Winnipeg Jets z šedi průměrnosti. Andrew Ladd, kapitán Jets, je přitom již dvojnásobným držitelem Stanley Cupu. V roce 2006 slavil triumf s týmem Caroliny Hurricanes, v roce 2010 pak s Chicagem Blackhawks. Sám má přitom dojem, že jeho tým má silné základy a měl by podávat daleko lepší výkony, než jakých jsme doposud svědky. Je si vědom i toho, jak důležitou roli zaujímá v hierarchii svého klubu. Jets mají výsledky 7-4-2 v zápasech, ve kterých si Ladd připsal alespoň bod. Naopak bez bodové pomoci svého kapitána už to není tak slavné: 7-9-2.

NHL.com letos znovu začíná svůj pravidelný dotazník nazvaný "Five Questions With...", ve kterém zpovídá hráče a trenéry ohledně jejich ambicí a cílů v nadcházející sezóně. Další z těchto rozhovorů Vám nabídneme právě nyní:

V sedmadvaceti letech máte na kontě již dva Stanley Cupy se dvěma různými kluby. Nyní jste však členem Jets, kteří se teprve snaží vybudovat vítězné mužstvo. Jak snášíte, jako kapitán svého týmu, těžkosti, se kterými je tento proces spojen?

Prohry jsou vždy frustrující. Všichni dobře víme, že teprve s vítězstvími přichází ten pravý požitek ze hry. Je to těžké a chceme samozřejmě vyhrávat daleko více zápasů, než se nám doposud podařilo. Na druhou stranu, angažmá u Jets pro mě představuje novou výzvu. První tým, za který jsem hrál (Carolina), byl sestaven z veteránů, kteří nás nakonec dotlačili ke Stanley Cupu. Pak jsem hrál za Chicago, které mělo naopak velmi mladý tým, který se postupem času naučil vyhrávat a došel až na vrchol NHL. Teď se zase snažíme vybodovat úspěšné mužstvo tady ve Winnipegu. I když výsledky nejsou dobré, tak i přesto svému týmu věřím. Snažím se burcovat sebe i ostatní, abychom dokázali tento klub pozvednout na vyšší úroveň. Naštěstí většina hráčů tady to bere podobně. Musíme na to jít ale postupně, hezky den po dni.

Vašemu týmu se v současné době nevede příliš dobře. I přesto, vidíte náznaky možného zlepšení, které ve vás vyvolávají dojem, že budoucnost tohoto týmu je na dobré cestě?

Abych byl upřímný, tak si myslím, že v současnosti hrajeme hodně pod úrovní toho, čeho by náš tým měl být schopen. Naše možnosti jsou určitě daleko větší, než zatím vykazují naše výsledky. Je tady velký potenciál ke zlepšení, musíme ho ale správně využít a rozvíjet. Hlavní je podávat vyrovnané výkony. Byly zápasy, kdy jsme hráli skvěle, ale byly i takové, kdy jsme neprokázali stoprocentní nasazení. Když pak podáváte průměrné výkony proti týmům, jaké naleznete v naší soutěži, pak vaše šance na vítězství razantně klesají. Zvláště, hrajete-li v tak silné a vyrovnané konferenci. Musíme se prostě naučit podávat vyrovnané výkony každý zápas.

Je to tím, že část hráčů ve vašem týmu ještě stále nedorostla pro úroveň NHL?

To ne. Nechceme využívat téhle výmluvy, abychom si nějak zdůvodnili naše výsledky. Všichni hráči tady už si vydobyli ostruhy a už se naučili, jak to v téhle soutěži chodí. Víme, jak se na zápasy připravovat, stejně jako máme jasně vytyčený způsob, jak v nich hrát. Teď jde jenom o tom, aby jsme naší přípravu individuálně i kolektivně využili beze zbytku i v zápasech.

Podle vašich slov je jasné, že ve vašem kádru je dostatečný potenciál k tomu, aby se Jets posunuli na vyšší úroveň? Co je k tomu ale potřeba? Jak se dostat z šedi průměrnosti a naladit se na vítěznou vlnu?

Je to něco, s čím se musíme poprat dohromady jako tým. Neexistuje žádná jasně vytyčená cesta, jak se stát úspěšnými. Musíme si prostě najít vlastní správnou cestu a putovat po ní tak dlouho, až vás dovede k vytouženému cíli.

Byl jste jedním ze 45 hráčů, kteří se zúčastnili orientačního kempu kanadského národního týmu v Calgary, který se konal v srpnu. Teď máme začátek prosince, jak tedy vidíte svoje naděje na pozvánku do Soči? Popřípadě, v čem vidíte vaše největší přednosti, kterými byste mohl nejvíce prospět národnímu týmu?

Určitě o tom často přemýšlím, člověk se tomu těžko brání. Dostat se do reprezentačního týmu by pro mně představovalo obrovskou poctu a rovněž zadostiučinění za mojí dosavadní kariéru. Ale jako pro kapitána svého týmu musí jít olympijské myšlenky stejně stranou a musím se soustředit na svůj vlastní kádr. Hrál jsem za různé týmy, ve kterých jsem plnil rozličné role, ať už důležitější nebo méně náročné. Když jsem hrál za Carolinu tak jsem hrál jenom asi 8 až 10 minut na zápas, přesto jsem si to užíval. V Chicagu jsem zase povětšinou hrál ve třetí formaci, která měla spíše obranné úkoly. Teď hraji v první formaci Jets a snažím se hrát zodpovědně dozadu, stejně jako vést svoje mužstvo v ofenzívě. Pak už to bude jen na oněch pověřených lidech, aby zhodnotili mé výkony a rozhodli se, jestli můžu pomoci i našemu olympijskému týmu.