Šest různých týmů mělo během uplynulé dekády tu čest pozvednout nad hlavy trofej pro vítěze Stanley Cupu. Chicago se pod vedením Joela Quennevilla na vrchol vyšplhalo dokonce třikrát, LA Kings v úvodu desetiletí ligu opanovali dvakrát a Pittsburghu se v letech 2016 a 2017 jako jedinému celku podařilo svou vlastní výhru obhájit. Vyjma výše zmíněných výjimečných týmů si své hokejové sny splnili i hráči Bostonu, parta kolem Alexe Ovečkina z Washingtonu a poslední překvapivý výherce ze St. Louis. Které z těchto týmů se dají na základě výkonů během své mistrovské sezóny označit za ty nejlepší, které nám NHL během posledního desetiletí nabídla?

3. místo - Pittsburgh Penguins ze sezóny 2015/16

Dnem, který určil další směřování Pittsburghu, byl 12. prosinec 2015, kdy byl po nepřesvědčivém úvodu do sezóny odvolán hlavní kouč Mike Johnston a vedení se rozhodlo vložit důvěru do mladého Mikea Sullivana. Talentovaný tým se poté dokázal vrátit zpátky na správnou cestu, která nakonec vyústila nezapomenutelnou jízdu až na samotný vrchol celé ligy.

Jak probíhala základní část?

Sullivan zvládl poměrně špatně rozjetou sezónu velice solidně obrátit v ročník, který se i po základní části dal hodnotit poměrně kladně. Penguins se vyškrábali na druhé místo v Metropolitní divizi, přičemž na záda se dívali pouze nejlepšímu týmu celé základní části, Washingtonu Capitals. Získali solidních 104 bodů, měli výrazně pozitivní skóre 245:203 a v kapse pohodový postup do vyřazovacích bojů.

V jaké chvíli začaly být šance na celkovou výhru realistické?

Pittsburgh vstupoval do vyřazovacích bojů v pozici týmu, od kterého se toho mnoho nečekalo. Nadprůměrný tým s nezkušeným trenérem a bez jasně určené brankářské jedničky? To podle expertů nebyly ty správné předpoklady pro cestu na vrchol. V prvním kole si Penguins poměrně hladce poradili s Rangers (4-1), načež se očekával jejich rychlý konec, protože se museli postavit vítězi základní části v čele s hladovým Alexem Ovečkinem. Výsledek? Capitals se museli po šesti zápasech sklonit výborně připravenému soupeři, kterého nakonec poslal do konferenčního finále heroický výkon Phila Kessela (2+1) z rozhodujícího duelu (4:3 po prodloužení). V tu chvíli bylo jasné, že tým okolo hvězdného Crosbyho může vyřadit naprosto každého a je nutné ho brát naprosto seriózně.

Kdy to vypadalo, že pohádka skončí předčasně?

I Penguins si prošli svou krizí a momentem, ve kterém to seriózně vypadalo na konec těsně před branami vysněného finále. Právě série s Tampou Bay, která následovala po nečekaném vyřazení Washingtonu, poslala pozdějšího vítěze na samotnou hranu vyřazení. Za vyrovnaného stavu 2:2 nastoupil do pátého zápasu poprvé v play off do branky Marc-André Fleury a musel skousnout těsnou prohru 4:3 po prodloužení v domácí aréně. V tu chvíli měl floridský tým dva matchbally a všechny trumfy ve svých rukou. Pokud v tuto chvíli opět Pens někdo odepsal, jednalo by se o obrovskou chybu. Takticky bezchybný výkon přinesl klíčovou venkovní výhru 5-2, načež přišlo hvězdné představení nečekaného hrdiny Bryana Rusta. Tehdy čtyřiadvacetiletý forvard zapsal obě branky svého celku při těsné výhře 2-1 a poslal celé město do hokejového šílenství, které s sebou přináší finále Stanley Cupu.

Jak probíhalo samotné finále?

Joe Thorton a Brent Burns měli k zisku vysněného poháru nejblíže právě v tomto ročníku, ovšem k jejich smůle stál proti právě rozjetý Pittsburgh. Nabuzeni skalpy silných celků Tampy a Washingtonu, vlétli Penguins do série přesvědčivě, od začátku ji měl pod kontrolou a do samotného konce své vedení nepustil. San Jose marně snižovalo postupně na 2-1 a 3-2, Penguins totiž pokaždé vyhráli následující zápas a v porovnání s předchozími zkušenostmi slavili poměrně pohodovou výhru. Finálovou sérii rozhodla nepropustná obrana a spolehlivý gólman Murray, protože Pittsburgh pouze jednou inkasoval více než dvě branky a hned při třech ze svých čtyř výher dovolil soupeři pouze jednu vstřelenou branku. Ne nadarmo se říká, že útok vyhrává zápasy, ale obrana vyhrává tituly.

Které hvězdy tým táhly za výhrou?

Opravdu není možné ukázat na jednoho muže, který měl největší podíl na celkové výhře. Tři hráči ale přeci jen nad zbytkem svých spoluhráčů v klíčových momentech vyčnívali. Jedním z nich byl bez pochyby kapitán Sidney Crosby, který během základní části vyhrál interní kanadské bodování s 85 body (36+49) a během play off přidal 19 bodů (6+13), když přispíval hlavně prací pro tým a příkladným vůdcovstvím. Během vyřazovací fáze bodově explodoval především Phil Kessel, jenž nastřádal 22 bodů (10+12) a v tomto období dost možná zažil nejhvězdnější okamžiky své bohaté kariéry. Nutné je zmínit i obránce Krise Letanga, který kromě spolehlivosti přidal i na obránce velice solidní bodový příspěvek v podobě 67 bodů (16+51) v základní části a 15 bodů (3+12) v play off.

Kdo byl nečekaným hrdinou?

Byl jím už zmíněný Mike Sullivan, který jakožto nepříliš zkušený trenér zvládl ve vypjatých momentech takticky předčít daleko zkušenější protějšky a svůj tým perfektně defenzivně připravit na rozhodující duely. Jedním dechem je ale nutno dodat, že nebýt Matta Murrayho, tato úspěchem zakončená cesta by se pravděpodobně vůbec nekonala. Při mírně slabší sezóně ve Fleuryho podání byl právě Murray učiněn jedničkou a s výjimkou třech zápasu odchytal play off celé. Na svém kontě měl více než solidní 92,3% úspěšnost zákroků a pouze 2,08 inkasovaných branek na zápas. Vzhledem k tomu, že pro něj šlo o debutovou sezónu v nejlepší lize světa, jde o obdivuhodný kousek, který nápadně připomíná současný případ Jordana Binningtona. Každopádně, i díky němu se tento tým Penguins hlavně zásluhou defenzivní preciznosti řadí k tomu nejlepšímu, co uplynulá dekáda nabídla.

2. místo - LA Kings ze sezóny 2011/12

I v tomto příběhu hrál velkou roli prosinec, protože LA taktéž vyměnilo hlavního kouče a shodou okolností těsně před Vánoci, jako o čtyři roky později Pittsburgh. V tomto případě byl odvolán John Stevens a nahradil ho Darryl, který měl nakonec obrovské problémy, aby vůbec tápající tým dokázal dostat do vyřazovacích bojů. Nakonec se to opravdu těsně povedlo, ale od LA, coby nejhůře nasazeného týmu celého Západu, se toho vskutku moc nečekalo.

Jak probíhala základní část?

Jak už bylo řečeno, od ideálu měly výkony i výsledky v základní části opravdu daleko. Ofenziva Kings patřila během tohoto období k těm nejméně konzistentním v celé lize, když se hned desetkrát stalo, že se v zápase nedokázala prosadit ani jednou, což bylo nejvyšší číslo v NHL. Obrat přišel až v posledních 19 zápasech před startem play off, kdy LA zahájilo dostihy za postupovými pozicemi a v tomto období zapsalo úžasnou bilanci 12 výher, 4 proher a 3 proher po prodloužení nebo nájezdech. Zisk 95 bodů ale i přesto stačil pouze na poslední postupové místo a první kolo proti vítězi celé konference z Vancouveru. Zároveň byli Kings jediným týmem z celé Západní konference, který nepřekonal hranici 200 vstřelených branek a přesto pro něj sezóna neskončila již po základní části.

V jaké chvíli začaly být šance na celkovou výhru realistické?

Naprostý kolaps Vancouveru v prvním kole šokoval většinu diváku napříč celou NHL, ale ani pohodová výhra 4-1 v této sérii rozhodně Kings nepasovala do role celkových favoritů. Ovšem klíčové formule pozdějšího úspěchu byly odhaleny právě zde, když bezchybný gólman Quick a organizovaná obrana LA dovolila v pěti zápasech hráčům Canucks pouze osm branek! Když si následně kalifornský tým vyšlápl i na St. Louis, které se ziskem 109 bodů prožilo povedenou základní část, síla týmu už byla naprosto zřetelná. Navíc šlo o naprosto hladký postup v poměru 4-0 a Blues překonali Quicka pouze šestkrát, což činí velice nízký průměr 1,5 branky na zápas. Proti týmu s tak propracovanou defenzivou a gólmanem na absolutním vrcholu už všichni pozdější soupeři nastupovali se zvýšeným respektem.

Kdy to vypadalo, že pohádka skončí předčasně?

Kings z roku 2012 patří k nejlepším týmům dekády právě proto, že nedopustili, aby taková situace vůbec nastala. Na okraji pomyslného útesu nestáli ani jednou, ba dokonce se mu ani zdaleka nepřiblížili. Napříč celou vyřazovací částí ani jednou nebyli v pozici týmu, který musel skóre v sérii otáčet a dohromady prohráli pouze čtyři zápasy.

Jak probíhalo samotné finále?

New Jersey, které se postavilo proti LA ve finále, se stalo jediným týmem, jenž dostal sérii proti Kings alespoň do šestého zápasu, ale to bylo všechno. Přitom chleba se pravděpodobně lámal už prvním dvou zápasech, kdy Devils na domácím ledě shodně nezvládli prodloužení a dvakrát padli těsně 2:1. Na Quicka v těchto dvou duelech šlo dohromady 50 střel, přičemž brankou skončily pouze dvě z nich, což pravděpodobně určilo směr celého finále. Po drtivém domácím triumfu 4-0 mělo LA hned tři matchbally, z nichž sice Devils dokázali dva odvrátit, ale střelecká exploze Kings v šestém zápase (5-1) všechny naděje ukončila.

Které hvězdy tým táhly za výhrou?

V tomto případě není těžké vybrat tři muže, kteří přispěli k nečekanému triumfu nejvíc. Hlavní hvězdou byl bezpochyby Jonathan Quick, který v této sezóně pravděpodobně sáhl na svůj absolutní vrchol. V základní části vytáhl svou úspěšnost zákroků na velice solidních 92,9 % a byl hlavním důvodem, proč se jeho tým do play off vůbec podíval. V samotných vyřazovacích bojích svou výkonnost posunul ještě na další úroveň, když jeho úspěšnost vystoupala až na 94,6 %, obdržel v průměru pouze 1,41 branky na zápas a vychytal tři čistá konta. K těmto číslům mu výrazně dopomohl i obránce Drew Doughty, který defenzivě pomáhal svým obrovským přehledem, perfektní rozehrávkou a přidal 16 bodů (4+12) v nadstavbové části. Nelze zapomenout ani na Anžeho Kopitara, protože slovinský útočník ovládl kanadské bodování jak v základní části (76 bodů), tak v play off (20 bodů), kde se o první místo dělil s Dustinem Brownem. V sezóně, kdy jeho tým ofenzivně tápal, představoval jako jeden z mála určitou jistotu a přestože svými bodovými výkony neatakoval čelo ligy, pro svůj celek představoval klíčového hráče.

Kdo byl nečekaným hrdinou?

Nelze napsat, že by během této sezóny určitý hráč vyletěl nahoru a díky němu mohlo LA slavit nečekaný úspěch. Za povedený se ale dá [lze ale] označit příchod Jeffa Cartera, který přišel v průběhu sezóny v rámci výměny s Columbusem a v play off předvedl dobré výkony. Sám zaznamenal ve vyřazovací části 13 bodů (8+5) a navíc nakopl k bodovému zlepšení i svého bývalého parťáka z Philadelphie, Mikea Richardse, jenž po slabší základní části zapsal bodů dokonce 15 (4+11). I úspěch LA byl, stejně jako v případě Pittsburghu, založen především na propracované obraně a výborném příspěvku gólmana.

1. místo - Chicago Blackhawks ze sezóny 2012/13

Na vrchol našeho seznamu se dostal příklad totální dominance, která dost možná [velmi hovorový obrat -> pravděpodobně] v rámci NHL nebude mít dlouho žádné obdoby. Tato sezóna byla zkrácena na 48 zápasů základní části, protože její průběh narušila výluka provázející vyjednávání o kolektivní smlouvě mezi ligou a hráčskou asociací. Nic to ale nemění na faktu, že Chicago se stalo teprve pátým týmem v historii ligy, který dokázal získat Prezidentskou trofej pro vítěze základní části a navrch přidat i zisk samotného Stanley Cupu.

Jak probíhala základní část?

Jak už bylo napsáno, základní část byla neobvykle zkrácená a o to více je působivé, že na prostoru pouhých 48 duelů dokázali Blackhawks získat 77 bodů a nasázet 155 branek. Bez problémů to stačilo na první místo v Západní konferenci a nakonec i v celé lize, když druhý Pittsburgh získal o pět bodů méně. Důkazem o funkčnosti celého týmu je fakt, že svěřenci kouče Quennevilla měli druhou nejlepší ofenzivu v lize právě po Penguins a jejich obrana (102 inkasovaných branek) byla dokonce tou úplně nejlepší. Očekávání před play off byla díky tomu logicky obrovská.

V jaké chvíli začaly být šance na celkovou výhru realistické?

Chicago bylo za jednoho z hlavních favoritů považováno od samotného začátku sezóny a po povedené základní části ho na čele svých seznamů měla pravděpodobně většina bookmakerů. Když dokázali Blackhawks přenést svou formu i do začátku vyřazovacích bojů a po přesvědčivé výhře 4-1 vyřadili Minnesotu, bylo jasné, že parta kolem Kanea a Toewse dojde hodně daleko. Během této série navíc Chicago inkasovalo pouhých 7 branek, čímž dokázalo, že má to, co většina pozdějších vítězů potřebuje, tedy organizovanou obranu.

Kdy to vypadalo, že pohádka skončí předčasně?

V konferenčním semifinále měl Detroit svého soupeře doslova na lopatě, ale Blackhawks dokázali vstát z mrtvých. Přestože Chicago vyhrálo první zápas přesvědčivě 4-1, během následujících tří zápasu vsítilo pouhé dvě branky a všechny prohrálo. Red Wings měli proto k dispozici hned dva matchbally, ovšem jeho soupeř se dokázal zkonsolidovat a vynutil si sedmý zápas. V tom sice dokázal Henrik Zetterberg srovnat na začátku třetí periody, ale byl to Brent Seabrook který měl poslední slovo. Chicagský bek dokázal v prodloužení po necelých čtyřech minutách rozvlnit síť a poslal United Centre do euforie, jelikož odvrátil hrozbu vyřazení.

Jak probíhalo samotné finále?

V konferenčním finále měli Blackhawks překvapivě lehkou práci s LA Kings, když je vyřadili po výsledku 4-1. Poslední překážkou při cestě na samotný vrchol byl Boston, jenž v šestizápasové sérii byl ve většině zápasů více než vyrovnaným soupeřem. Po úvodním triumfu Chicaga, který přinesla až branka ve třetím prodloužení, dokázali dvakrát za sebou vyhrát naopak Bruins a zápletka byla na světě. Série se překlopila na stranu Blackhawks v dalším duelu, kdy dokázali strhnout divokou přestřelku 6-5 na svou stranu a od té doby už parta kolem kapitána Toewse otěže nepustila. Následné výhry 3-1 a 3-2 definitivně ukončily naděje Bostonu, který se musel sklonit před v této sezóně dominantním Chicagem.

Které hvězdy tým táhly za výhrou?

Ve hvězdami napěchovaném týmu je obtížně vybrat ty největší tahouny, ale někteří i přesto vyčnívali nad svými spoluhráči. Patrick Kane zažil fenomenální sezónu, když ve zkrácené základní části zapsal 55 bodů (23+32), navíc v play off klubovou produktivitu ovládl s 19 body (9+10) také. Brankář Corey Crawford byl jedním z hlavních důvodů, proč defenziva fungovala takřka bezchybně a zatímco svůj tým dotáhl k Prezidentskému poháru úspěšností 92,6 %, v nadstavbové části ji vytáhl dokonce na 93,2 %. Nesmíme zapomenout ani na příspěvek centra Jonathana Toewse, jenž kromě příkladného vůdcovství zapsal 48 bodů (23+25) v základní části a přidal 14 bodů (3+11) v play off. Čestné zmínky si ale určitě zaslouží i výkony Mariana Hossy a spolehlivých obránců Brenta Seabrooka s Duncanem Keithem.

Kdo byl nečekaným hrdinou?

Bryan Bickell byl dozajista platným řadovým hráčem Chicaga už v předcházejících sezónách, ale své životní výkony předvedl právě během jízdy ve vyřazovacích bojích. Kanadský útočník odehrál část sezóny během výluky za Znojmo v nadnárodní EBEL lize a po začátku NHL zaznamenal před začátkem play off solidních 23 bodů (9+14). V nadstavbové části ovšem byl druhým nejlépe bodujícím hráčem celého týmu, jelikož nasázel 9 branek a přidal 8 asistencí. Nečekaně vysoký bodový příspěvek od hráče, jenž měl platit spíše za podpůrného borce pro hlavní hvězdy, Chicagu určitě výrazně pomohl. Skvěle fungující tým i díky němu měl něco, co ostatním hvězdami napěchovaným týmům chybělo k tomu poslednímu kroku. Blackhawks ovšem cestu na vrchol zvládli, překonali všechny překážky a stali se dost možná tím vůbec nejlepším týmem celé dekády.


Autor: Ondřej Hradecký